(říjen 2023, estetický seminář oktávy a čtvrtého ročníku, doprovod Z. Hutňanová a D. Doubková)
Pátek třináctého nemusí být vůbec špatný den. Ještě je slunečné, vlídné počasí a my se scházíme kolem desáté u hlavního vstupu do jedné z nejstarších gotických staveb Prahy. Je jí klášter Na Františku, který nese jméno své zakladatelky, přemyslovské princezny sv. Anežky České (svatořečené roku 1989). Zrodila se totiž ze slavných předků, z královského rodu, neboť její otec Přemysl zvaný Otakar byl slavný český král, matka pak Konstancie, sestra pána Ondřeje, uherského krále, otce svaté Alžběty, a celá rodina obou rodičů byla královská; ona pak vznešený původ podivuhodně ozdobila skvělými mravy. (Legenda svaté Anežky České)
Klášter byl založen za podpory královské rodiny počátkem třicátých let 13. století jako první sdružený dvojklášter klarisek a menších bratří v Záalpí, byl také budován jako rodové pohřebiště Přemyslovců a stal se místem posledního odpočinku samotné Anežky. Jeho historie až do dnešních časů je bohatá na události, dějinné zvraty a dokonce mu opakovaně hrozilo zboření; naštěstí je výsledkem této dlouhé cesty časem jeho prohlášení za národní kulturní památku koncem 20. století. Následná rekonstrukce zpřístupnila celý komplex návštěvníkům. Architektonicky je klášter jedinečnou ukázkou přemyslovské gotiky a skrývá vzácné exponáty středověkého umění doby Přemyslovců, zejména však doby Lucemburků a Jagellonců a díla vytvořená v širším středoevropském regionu.
Bez kávy, úvodního povídání a zadání výzvědných úkolů se začít nedá. Máme v plánu kláštery tři: jednak expozici sakrálního umění, následně klášterní budovy a nakonec venkovní zahrady, kde je výstava současného monumentálního sochařství. Ta bude mostem zpět do reality. A dodejme, že zahradní posezení bude jistě zasloužené.
Pokyn „dívejte se na všechno středověkýma očima“ se dá uskutečnit jedině tak, že jste přiměřeně vybaveni znalostmi o době, kterou zkoumáte. A tak dokážete pobírat znalosti rozšiřující i nové. Protože mezi špičkové umělecké poklady z období vlády Lucemburků patří devět unikátně dochovaných desek Mistra Vyšebrodského oltáře, znovu jsme podrobně prošli christologický cyklus v jeho podání. A protože umění promlouvá k jednotlivcům, dopřáli jsme si i samotu podívání, kontaktu a okouzlení obrazy, sochami, zakreslovali jsme a fotili…. Není jednoduché stále stejně intenzivně vnímat tak silné výjevy a řeč symbolů. Občas pomůže poznámka k dobovým reáliím, jindy jsou to zajímavosti výtvarné. Když procházíte kolem Mistra Theodorika, Mistra Třeboňského oltáře či Oplakávání ze Žebráku, může se dostavit pocit podobný tomu, jako když člověk hledí na tajemnou hvězdnou noční oblohu… Nemluvě o Votivním oltáři ze Zlíchova od monogramisty IP – Kristus zachránce před smrtí. To se pak raději skryjme do bezpečí bohaté draperie a líbezného úsměvu madon krásného slohu. Jsou to nádherné, něžné utěšitelky. Vždyť máme v nohách přes 4 km a mnoho tisíc kroků, téměř čtyři hodiny středověkého času.
Samotná architektura kláštera je nám už také srozumitelná – ambit, křížová klenba se svorníky, hlavice, přípory, konzole, okenní kružba, oratoř, závěr kostela Sv. Salvátora, dvoulodí sv. Františka… Našli jsme hroby Přemyslovců. Jen Anežčina tomba je prázdná. Vlastně se přesně neví, kde princezna – abatyše nakonec spočinula. Dokázala jako první zorganizovat péči o nemocné, měla vzdělání, vize, spojení s ostatní duchovně a kulturně vyspělou Evropou. A podporu milovaného bratra, krále Václava I.
Podle vzoru své sestřenice blahoslavené Alžběty zřídila slavný špitál pro nemocné u paty mostu města Pražského ke cti přesvatého vyznavače Františka… Rovněž vlastním nákladem dala postavit klášter Menších bratří ke cti jmenovaného slavného vyznavače uvnitř města Pražského, a dále věhlasný klášter pro sestry řádu svaté Kláry ke cti Spasitele světa, který podivuhodně ozdobila slavnými ostatky svatých, drahocennými nádobami a rouchy potřebnými k bohoslužbě, neboť milovala okrasu Božího domu. (Legenda svaté Anežky České)
zh
související články: výtvarná výchova exkurze klášter